Mariino srdce bylo skrze nejčistší a nejhoroucnější lásku tak spojeno s Božským Srdcem jejího Syna, že nemohla být od sebe oddělena žádnou mocí. Panenská Matka Boží tvořila se svým klanění nejhodnějším Synem v jistém smyslu jen jedno srdce.
Mezi Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým a Srdcem Panny Marie panovala hluboká shoda a tato shoda ustavičně rostla. Neboť čím více Maria milovala Ježíše, tím více se cítila puzena být mu podobná a tím více pronikala do Ducha jeho Srdce a tím zase byla její láska stále horoucnější a světější. Tak se setkávají dvě Srdce, jedno jako kontemplující a druhé jako předmět kontemplace. Nejsvětější Srdce Ježíšovo jako zářící slunce, a Mariino Srdce jako ohnisko, ve kterém se paprsky tohoto slunce soustřeďují. Nejsvětější Srdce Ježíšovo jako živoucí pravzor nadpřirozené krásy a svatosti a Srdce Mariino jako dokonalé zrcadlo, ve kterém se tento obraz dokonale odráží.
Můžeme si snadno představit, jaký úžas musel naplňovat Matku Boží, když stále více pronikala do onoho chrámu, ve kterém přebývá veškerá plnost božství, ve kterém je spojena božská a lidská přirozenost v jediné osobě.
Jak musela být uchvácena čistotou, svatostí, vznešeností a odleskem téhož božství! Jaká touha v ní musela vzniknout, když spatřila, co svatého a neporušeného do sebe přijímá a co napodobuje.
Její tělo, její odpovídající láska k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu byly nadpřirozené a zcela očištěné ode vší pozemské poskvrny, její láska byla v nejvyšší možné míře nezištná a ochotná k oběti. Z lásky ke svému božskému Synu zříkala se od svého božského Syna uspokojení své čistě přirozené lásky a hledala jen slávu nebeského Otce a spásu lidstva.
Božský Spasitel se na kříži zřekl veškeré útěchy; jeho odevzdanost šla tak daleko, že obětoval i svůj pocit nejvyšší a nejvznešenější útěchy, útěchy od svého nebeského Otce, takže mu Otec již svým způsobem nebyl Otcem, nýbrž jen Bohem, a proto zvolal: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Stejně tak se zřekl útěchy, kterou mu mohla připravit přítomnost jeho tak velice milované Matky. Nenazývá ji matkou, ale ženou a postupuje ji současně vykoupenému lidstvu jako nejdražší odkaz, když říká: Ženo, to je tvůj syn; Synu, to je tvá matka.
Tato nejdokonalejší odevzdanost byla pro milujícího Vykupitele daleko bolestivější než tělesné mučení. Ale v přemíře své lásky byl připraven k jakékoliv oběti.
Na druhé straně nebylo pro milující Matku nic bolestnějšího než obětovat svého božského Syna za hříchy lidstva a vzdát se svým způsobem všech svých nároků na něho. Ale protože její láska byla podobná lásce Syna, protože její láska k Synovi nevycházela z pouhé sebelásky, byla i ona ochotná podstoupit největší, nejtrpčí a nebolestnější oběť, oběť, která ji zařadila nejen do počtu mučedníků, ale učinila z ní Královnu mučedníků.
Tak bylo co nejvnitřněji spojeno Srdce Mariino s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým láskou a shodou, a proto můžeme Marii právem jmenovat první a nejpřednější žačkou Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Z tohoto důvodu není možno oddělovat úctu k Božskému Srdci od úcty k nejčistšímu Srdci Panny Marie. Nemůžeme opravdu obdivovat přednosti Božského Srdce, pokud se necítíme současně puzeni, abychom obdivovali Mariino Srdce, které na sebe přijalo všechny tyto přednosti věrným následováním. Nemůžeme Božské Srdce Ježíšovo opravdu milovat, aniž bychom zahořeli láskou k onomu Srdci, které se s tímto Srdcem dokonale sjednotilo. Nemůžeme Srdce Ježíšovo opravdově uctívat, pokud současně neuctíváme neposkvrněné Srdce jeho první ctitelky a nejvěrnější žačky.
Úcta k Srdci Panny Marie je tak říkajíc přirozeným odrazem úcty k Božskému Srdci, tak jako se Nejsvětější Srdce zrcadlí v Srdci Mariině.
Z knihy Antonín Steeger, Das Goldene Herz-Jesu Buch