365 DNÍ S PAPEŽEM FRANTIŠKEM
PROMLUVY OD SVATÉ MARTY
Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2015
1. Je absurdní oddělovat lásku ke Kristu od církve. Poselství evangelia dostáváme v církvi a svoji svatost vytváříme v církvi, naše cesta je v církvi.
2. Duch svatý je darem, který nám přináší pokoj, učí nás lásce a naplňuje radostí.
3. Abys odpustil, rozjímej trpícího Ježíše. Abys nechoval zášť vůči bližnímu, rozjímej trpícího Ježíše. Skryj svůj život s Kristem v Bohu.
4. Křesťanská svoboda a křesťanská poslušnost jsou poddajností Božímu slovu. Znamená to mít odvahu rozlišovat, co činí Duch svatý v mém srdci, co chce Duch svatý v mém srdci, kam mě vede Duch svatý v mém srdci.
5. K vedení dialogu je třeba mírnosti, ne křiku. Musíme tak jednat, protože jen tak se pěstuje pokoj: v pokoře, poníženosti, ve snaze vidět v druhém vždy Boží obraz.
6. Poselství evangelia dostáváme jako dar a máme jej předávat jako dar, a nikoliv jako nějakou svou věc. Je to obdržený dar, který dáváme.
7. Kdy došlo naposledy k mému setkání s Ježíšem Kristem, které mne naplnilo radostí? Vraťme se k tomu setkání. A setkejme se znovu s Pánem a jděme touto krásnou cestou, na níž má on růst a my se umenšovat.
8. Nemodlit se znamená zavírat dveře Pánu, aby nemohl nic dělat. Avšak modlitba tváří v tvář problému otevírá dveře Pánu, aby vstoupil, aby věci napravil, protože on to umí zařídit a znovu uspořádat.
9. Pokud tě myšlenka či touha vede cestou pokory, ponížení, služby druhým, je Ježíšova. Ale vede-li tě na cestu soběstačnosti, marnivosti a pýchy, Ježíšova není.
10. Prosme Ducha svatého o milost, abychom byli apoštolsky horliví. A budeme-li přitom druhé znepokojovat, ať je veleben Pán.
11. Postoj člověka, který chce naslouchat Božímu slovu, je dvojí: za prvé pokora, za druhé modlitba. Pouze s pokorou a v modlitbě můžeme pokračovat v poslušnosti Božímu slovu a jeho naslouchání.
12. Bůh nás očekává. Bůh čeká a také odpouští. Je Bohem milosrdenství, neomrzí jej odpouštět.
13. Modlitba nám mění srdce. Dává nám lépe pochopit, jaký je náš Bůh.
14. Nelze evangelizovat bez dialogu. Je třeba ztrácet čas s druhým člověkem, poněvadž Bůh chce, abys mu hlásal evangelium a předal mu tu nejdůležitější zprávu, zprávu o Ježíši.
15. K poznání Ježíše je nutné otevřít trojí bránu. První brána: modlit se k Ježíši. Druhá brána: oslavovat Ježíše. Třetí brána: napodobovat Ježíše. Vzít si evangelium a následovat jej.
16. Když je v našem srdci Duch svatý, nikdo nám nemůže vzít náš pokoj.
17. Vztah lásky mezi Synem a Otcem je vztahem lásky mezi ním a námi. A po nás žádá, abychom zůstávali v této lásce, která přichází od Otce.
18. Křesťan bez radosti buď není křesťan, nebo je nemocný.
19. Je-li tvůj poklad v bohatství, samolibosti, moci a pýše, bude tvé srdce uvězněno tam. Ježíš chce, abychom měli srdce svobodné. To je poselství dneška.
20. Ježíšův pohled tě vždycky pozvedne. Je to pohled, který tě nikdy neopustí, nikdy tě nesrazí, nikdy tě nepokoří. Pohled, který dává růst a pobízí k tomu, abys šel kupředu.
21. Necháme si psát svůj život Bohem, anebo si jej chceme psát sami? Jsi schopen nacházet Boží slovo v každodenních událostech, anebo se řídíš vlastními idejemi?
22. Obtížnější než milovat Boha je dovolit, aby on miloval mě. Oplácet tolik lásky znamená otevřít své srdce a nechat se milovat.
23. Křesťan je ten, kdo vnímá, že na něm spočívá Pánův něžný pohled, že je Pánem milován. Křesťan cítí, že jeho život byl zachráněn Kristovou krví.
24. Křesťan je pozván na slavnost, k radosti, že je spasen, vykoupen, k radosti z účasti na životě s Ježíšem.
25. Prosme dnes o milost Ducha svatého, který se vyhýbá jakémukoliv klamu, prosme o milost přiznat, že jsme hříšníky.
26. Modlitba pokorného člověka je Boží slabostí. Buďte jako ona vdova: modlete se, proste, klepejte na Boží srdce každý den.
27. Pán, který nemůže zapřít sám sebe, vždycky zůstává věrný. On nás stále čeká, má nás rád a odpouští nám, když litujeme.
28. Čas není náš, čas je Boží. Okamžik je v našich rukou a my se svobodně rozhodujeme, jak jej uchopíme.
29. Pán jako osoba hledí na mne jako na osobu. Nechat se potkat Pánem znamená dovolit Pánu, aby mě měl rád.
30. Když nějaký křesťan zapomíná na naději nebo ještě hůře, když ji ztratí, chybí jeho životu smysl